Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výchova a výcvik vendéena

1. 10. 2007

VÝCHOVA A VÝCVIK VENDÉENA

Hrubosrstý vendéeský baset se snadno a rád učí, pokud je důsledně a systematicky veden již od mládí. Základem pro jeho výchovu je dobrá socializace již od raného věku. Důležité je zvykat jej na různé prostředí a na lidi. Musí být pevně veden a v první řadě se musí naučit poslušnosti, zejména přivolání, vodění a klidu při odložení. Výcvik lovecky vedených vendéeských basetů jsem již dříve popsal v různých kynologických časopisech. Na těchto stránkách se budeme věnovat té větší populaci vendéenů, jejichž majitelé je nepotřebují a ani nechtějí pracovně používat v myslivecké kynologii. Potenciálním zájemcům z této kategorie pejskařů bych rád zdůraznil důležitost základní výchovy. V tomto případě je nutné brzdit a systematicky potlačovat vrozené vlastnosti náruživého lovce a stopaře u příslušníků tohoto plemene již od raného mládí. Svéhlavost vendéenů, zmíněná ve standardu plemene, podle mých mnohaletých zkušeností, se projevuje  při dobrém výcviku a důsledném vedení téměř výhradně při sledování stopy zvěře. V takovém případě mnohdy pes neuposlechne přivolání a vrací se k vůdci zpět až po určité době (od několika až po desítky minut). Pro příklad: při zkouškách lovecké upotřebitelnosti pes najde a sleduje "teplou stopu" zvěře a neuposlechne přivolávací povel svého vůdce. V tomto případě rozhodčí posoudí sledování stopy jako cennější vlastnost než je uposlechnutí povelu, ovšem pokud se pes vrátí zpět do 30 minut . Pro chovatele a majitele psů bez loveckých ambicí, proto znovu opakuji radu: vendéena bez dokonale zvládnutého výcviku, zejména v přivolání, raději nevystavujte pokušení a nedovolte mu studovat stopy zvěře v lese či na poli. Je důležité zajistit mu dostatek jiné náhradní činnosti s dostatkem pohybu a důsledně trvat na požadavcích výcviku, zejména na poslušnost při přivolání. Pak jsou vendéeni poslušní a při dobrém výcvikua pevném vedení jsou schopni pohybovat se a pracovat volně. Mají však výjimečnou schopnost vystihnout náladu svého pána, rychle poznají všechny slabiny a ústupky ve výcviku. Mají-li již určité vlastní zkušenosti, dokáží velmi dobře rozpoznat, zda požadovaná činnost má smysl, konkrétně zda jde o skutečný lov, či o jeho simulaci při tréninku.  Podle mně zde hraje značnou roli jejich specifická povaha. Oproti jiným loveckým plemenům, je vendéen vůči zvěři méně tvrdý a agresivní, je trochu "nad věcí" a spíše jej zajímá stopa, než útok na zvěř. Proto stejně ochotně a nadšeně přijme např. práci na uměle založené stopě, resp. jinou pohybovou aktivitu, která nahradí jeho původní poslání nahánění a lov zvěře. Nesnáší hrubé zacházení při výcviku, či nevhodný nátlak. Přeroste-li však svému pánovi "přes hlavu", je pak značně obtížné vendéena při volném pohybu v přírodě usměrnit. Toto však není specifický problém u tohoto plemene, ale u každého pejska v živým temperamentem. Jestliže je dobře socializován, vlídně a pevně vychován, pak je bezproblémový pes, vhodný i pro starší lidi, kteří mu dají pro něj potřebnou lásku, dostatek pohybu a stálý kontakt.

                                                                                                                         Autor: Ing.Jiří Formánek 

Rady, triky a doporučení:

Poslušnost nelze naučit, prvotní je u štěněte či mladého pejska se vytvoření kontaktu se svým lidským partnerem. U nových štěňátek, která začínají poznávat svět, s úspěchem používám hru na schovávanou. Při prvních vycházkách nejprve nechám štěně na klidném místě, nejlépe kde jsme sami, proběhnout. Zpočátku se štěňátko drží u nohy, poznává okolí. Postupně se osměluje a začne pobíhat ve větší vzdálenosti. V určitém okamžiku, kdy je štěně zaujato novým prostředím, skočím za strom, či do příkopu a podobně, zkrátka se mu schovám. Jakmile štěně zjistí, že je náhle osamocené, zastaví se a začne hledat pána. Obvykle se rozběhne tam, kde jej vidělo naposledy. Nechám jej přeběhnout můj úkryt, pak zavolám, nebo písknu. Štěně se vrací a hledá až mně najde, nebo mu trochu pomůžu hlasem. Jak mne najde, hodně jej pochválím. Tak to opakuji i několika dalších vycházkách. Velmi brzo začne štěňátko používat svůj nos a najde mně podle mé stopy. To je začátek úspěchu. Mohu se přiznat, že po několika vycházkách mám problém, jak se štěněti schovat, protože neustále při svém pobíhání si kontroluje kde jsem. Zkuste to, uvidíte, že to funguje dobře.

Druhá rada: Zapískáte, nebo zavoláte (vždy stejný povel či signál) a štěnátko se na vás podívá, ale nepřiběhne. Nikdy za ním neběhejte, nehoňte jej, ale otočte se a běžte pryč. Zcela určitě se štěně rozběhne za vámi.  Pak pochvala a ta je lepší než výprask, když za ním poběžíte a náhodou jej doženete.   

Naši pejskové žijí na vesnici, spíše v malé osadě. Jsou to typičtí "venkované", kteří sice dobře znají svoji smečku, své páníčky, les se vším všudy, ale větší shluk lidí, dopravní prostředky a podobné vzruchy jsou pro ně neznámou veličinou . Proto před prezentací na výstavě,  jim včas předem umožním poznat toto nové prostředí a vezmu je na některou sportovní akci, či neoficiélně na výstavu psů, kde se postupně adaptují. Podobně je to i při samotném výcviku, kdy požádám přátele a známé, aby se občas zúčastnili výcviku a pejskové si navykli na přítomnost cizích osob. Na druhé straně zcela chápu obtížnost výcviku "městských" nováčků v omezeném prostředí parků a sídlišť velkých měst, kde je spousta dalších psů a lidí, kteří do značné míry ruší podmínky výcviku. Ale i to se dá řešit. Každopádně zpočátku doporučuji:... když jdu s pejskem na procházku s úmyslem něco jej naučit, nemohu se dívat po okolí, debatovat s ostatními, věnovat se něčemu jinému, než svému pejskovi. Musím jej mít stále na očích, abych jej mohl kdykoliv usměrnit, dát příslušný povel, poté pochvalu či malou odměnu. Jsem přesvědčen, že takovou "práci" pejsek přijme s větším nadšením, než bezhlavé pobíhání sem tam, které nakonec obvykle skončí honbou majitele za pejskem,      

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář