Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie, původ, vzhled a povaha

 

 

 04-2011-189.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

O příslušnících plemene malý hrubosrstý vendéeský baset nebyly zpočátku u nás v dostupné literatuře žádné informace.Většina kynologické veřejnosti vendéeny ani nepoznala a při prvním setkání s nimi byla na rozpacích,kam je zařadit. Proto jsem se jako jeden z prvních chovatelů tohoto plemene rozhodl předat naše zkušenosti a znalosti ostatním a uplatnit,jak se dnes říká "public relations", aby tito ideální kamarádi,výborní společníci a perfektní lovečtí psi, se dostali do povědomí ostatních pejskařů. Díky tehdejší šéfredaktorce časopisu Pes přítel člověka, paní Zuzany Trankovské jsem mohl na stránkách tohoto kynologického měsíčníku uveřejnit první ucelené informace o těchto psech. Později následovala řada článků v klubovém bulletinu Basset klubu ČR. Domnívám se,že touto skromnou osvětou jsem přispěl k tomu,že dnes již vešlo toto plemeno obecně ve známost, a tím můj prvotní záměr byl splněn.
Na dalších stránkách naleznete postupně všechny mé články,související s chovem PBGV a budu rád,když v komentářích zmíníte své poznatky,názory,dotazy či kritické připomínky. 


INFORMACE O PLEMENU PBGV

V poslední době se toto plemeno začínají zabydlovat v povědomí pejskařů do takové míry, že mnoha zkušeným návštěvníkům výstav, již nedělá problémy správné pojmenování a zařazení jeho příslušníků. Přesto se stále ještě často stává, že náhodný chodec, při pohledu na veselého, střapatého roštáka „potěší“ jeho majitele pochvalným úsudkem o roztomilém voříškovi.

NÁZEV PLEMENE

Ze života:

...Představte si paní sousedko..?? ten náš mladej si pořídil psa, jak se to jen jmenuje, nějaký venkovský baset, ale vůbec to jako baset nevypadá, to já znám,nemá to ty faldy, dlouhý uši, že si na ně šlape a ty krví podlitý oči, je to jiný, chlupatý, malý, vyplazenej jazyk, lítá to po zahradě jako cvok, ale stejně si myslím, že je to asi jezevčík s něčím pokříženej. Ale, že se jim to tak povedlo…

Poněkud dlouhý oficiální název - malý hrubosrstý vendéeský baset (Petit Basset Griffon Vendéen) výstižně popisuje základní charakteristiky příslušníků tohoto plemene. První přídavné jméno v názvu upozorňuje, že se jedná o malého psa velikosti 34 až 38 cm kohoutkové výšky, na rozdíl od jeho většího „bratrance“, jehož rozměry se pohybují od 38 do 42 cm a nazývá se velký hrubosrstý vendéeský baset (Grand Basset Griffon Vendéen)). Další označení – hrubosrstý, vypovídá o struktuře jeho osrstění. Drsná srst s hustou podsadou činí tohoto psa otužilým a chrání jej před nepohodou počasí i před trny hustých křovin. Třetí část názvu – vendéeský, upřesňuje lokalitu jeho původu. Oblast Vendée se nachází na západním pobřeží Francie, mezi Bretaní a Gaskoňskem. Konečně slovem baset je označena specifická skupina nízkonohých honičů.

Používané mezinárodní označení zní Petit Basset Griffon Vendéen, zkráceně PBGV. Ve Spojených státech jej nazývají jako „Petits“, v Anglii jako „Griffs“ nebo „Roughies, v Dánsku „Griffs“ nebo „Petits“. U nás mluvíme o příslušnících tohoto plemene jako o vendéenech nebo vendéenáčcích, případně v klubovém slangu příslušníků Basset klubu ČR, jako o „chlupatých“.

STAROBYLÝ PUVOD

Vendéeští hrubosrstí baseti jsou francouzské plemeno loveckých psů se starobylou historií. Region Vendée, ze kterého pocházejí, patřil k lokalitám s hojným výskytem zvěře, kde lovu a chovu vhodných loveckých psů, byla od nepaměti věnována zvláštní pozornost. Menší smečky těchto houževnatých a odolných psů hledaly ve zdejším obtížném terénu, v houštinách a porostech ostružin králíky, zajíce a lišky a naháněly je na čekající lovce.V průběhu času zde vznikla řada plemen loveckých psů, s příznačnými rysy povahy – hlasitostí na stopě, vytrvalostí, vrozenými instinkty a citem pro pachovou práci. Z vendéeských hrubosrstých psů se do dnešní doby zachovaly čtyři plemenné varianty: malý hrubosrstý vendéeský baset (Petit Basset Griffon Vendéen), velký hrubosrstý vendéeský baset (Grand Basset Griffon Vendéen), malý hrubosrstý vendéeský honič (Briquet Griffon Vendéen) a velký vendéeský grifon (Grand Griffon Vendéen).

Honiči z této části Francie patří k nejstarším loveckým psům. Používali je již starověcí Galové a pocházejí přímo od blíže nespecifikovaných bílých psů z jihu. V případě vendéeských grifonů se uvádí, že první zmínka o jejich původu a nejbližších předcích je datována kolem roku 1200. Z této doby nalezneme první zprávy o smečce otterhoundů, kterou vlastnil král Ludvík I. Tato zvířata pocházela pravděpodobně ze smeček francouzských hrubosrstých psů z Bretagne, Vendée a Nivernais. K předkům vendéeských griffonů patří legendární „King´s White“- bílí královští velcí griffoni krále Ludvíka IX (1215-1270), šedí griffoni sv.Ludvíka z Bresse, bretaňští plaví honiči, černočervení psi sv.Huberta z Arden a bílotřísloví italští honiči. V některých pramenech z 12.století se uvádí jako jeden z prvních chovatelů Francois Rabelais, královský kronikář-písař (francouzsky greffier). Odtud se z „Greffier dogs“ časem stali „Griffons“. Z počátku toto jméno bylo užíváno pouze pro několik výborných psů ze smečky tohoto chovatele, ale v průběhu let se stalo charakteristickým označením pro hrubosrsté lovecké psy. Několik griffonů dostal darem i král Ludvík XII, jemuž prý tito psi připravili spoustu radosti a krásných loveckých zážitků. Proto byli zmiňováni i jako plemeno „Chiens Blanc du Roi“, bílí královští psi. Některé prameny uvádí, že původ vendéeských hrubosrstých basetů lze vystopovat do 16.století a jejich prapředkem je větší a mohutnější Griffon Vendéen. Toto potvrzují i historické údaje, vypovídající o Karlu IX.(1550-1574), který všechny tyto staré francouzské rasy psů používal při svých královských lovech.

Zhruba v polovině 19.století se zmiňuje Le Gayeur o třech typech honičů, chovaných v regionu Vendée, z nichž jeden popis se hodí pro baseta. Pozdější zprávy jsou z konce 19.století a popisují již psi téměř takové podoby, jak je známe dnes. V roce 1885 byl na výstavě v Paříži oceněn cenou presidenta republiky jako nejlepší baset Francie tricolorní hrubosrstý baset, chovný pes „Royal Combattant“ z majetku hraběte Christiana d´Elve, předsedy prvního Klubu francouzských basetů.

Významný chovatel artézských basetů pan Le Couteulx de Canteleu píše v roce 1890 o pozoruhodných basetech, chovaných v malém množství v departementu Vendée. Tito psi střední velikosti měli hrubou srst bílého zbarvení se žlutými a šedými skvrnami, nepříliš dlouhé, silné tělo a byli velmi vytrvalí. V této formě byli známí již v 50.letech 19.století a byli mezi chovateli-lovci oblíbeni hlavně pro svoji vytrvalost a tradovalo se, že vydrželi lovit bez přestávky po dva až tři dny od rána do večera.

Vendéeští baset-grifoni nebyli v té době ještě exteriérově ustáleným a konsolidovaným plemenem. Chov byl velmi variabilní s hlediska velikosti, typu i osrstění. Na jedné straně se objevovali jedinci s krátkou srstí, jiní zase měli dlouhou jemnou srst. Dnešní dělení na dva typy – malý a velký hrubosrstý vendéeský baset neexistovalo, tato dvě plemena byla v minulosti chována často společně. Lišila se pouze výškou,přičemž typ, povaha i použití zůstávalo stejné. Poněvadž jejich společné využívání v chovu nebylo nijak omezováno, občas se objevovaly oba typy v jednom vrhu.

Až do druhé poloviny 19.století nebyl v rámci vendéeských hrubosrstých bassetů podniknut žádný pokus o typizaci. Na francouzských výstavách, v té době rozhodčí posuzovali předvedené psy pouze subjektivně, až do roku 1898, kdy byl navržen a posléze přijat první oficiální standard pro francouzské hrubosrsté bassety panem Paulem Dezamy, který se v roce 1907 stal prvním presidentem nově založeného Club du Basset Griffon Vendéen. Rodina Dezamy se zasloužila o ohromný pokrok chovu a stala se synonymem pro tyto psy ve Francii. V průběhu tří generací zformovala pravidla chovu, založila zmíněný chovatelský klub, napsala definitivní standard a od roku 1907 až do roku 1985 nepřetržitě její příslušníci vykonávali funkci presidentů klubu. V roce 1909 rozlišoval standard pro BGV dva typy, lišící se pouze rozměry a utvářením postoje předních končetin. Sám Paul Dezamy osobně nechoval Petits, ale byl předním chovatelským znalcem. Byl to jeho zeť, kdo napsal první standard zaměřený speciálně na malé hrubosrsté vendéeské bassety v roce 1951. Do té doby byly oba typy, velký i malý hrubosrstý vendéeský basset popsáni v jednom standardu a kříženi mezi sebou. V roce 1972 až 1975 zásluhou třetího presidenta klubu p.Huberta Dezamy bylo toto křížení prakticky zastaveno a od roku 1977 bylo francouzským klubem zakázáno. Výsledky dlouhodobého křížení těchto dvou typů s rozdílnými tělesnými rozměry i dalšími charakteristickými znaky způsobilo však, že se ještě poměrně dlouhou dobu objevovaly ve vrzích oba typy štěňat.

K vytvoření dvou plemen a rozdělení stávajících rázů podle kohoutkové výšky, tak jak je známe dnes, došlo až po II.světové válce. V roce 1950 vytvořil p.Abel Dezamy vlastní plemenný standart pro malé hrubosrsté vendéen, křížení obou rázů však bylo zakázáno až o 25 let později, v roce 1975.

ĎÁBEL V HONITBĚ – ANDĚL DOMA

Toto přirovnání, uváděné ve standartu plemene, výstižně charakterizuje vášnivý zájem vendéenů o stopu zvěře. Na jedné straně tuto vlastnost uvítají všichni myslivečtí kynologové, na druhé straně vzbuzuje jisté obavy u zájemců, kteří nehodlají tyto psy využívat v lovecké praxi. Pravda je někde uprostřed. Při loveckém výcviku je nutno tyto vrozené vlastnosti systematicky rozvíjet výcvikem s důrazem na poslušnost, protože bezhlavě honící lovecký pes, bez dalších potřebných vlastností nepřináší svému vůdci žádný užitek. V žádném případě však tito psi nejsou agresivními zabijáky zvěře, ostrými daviči, nýbrž specialisté na stopu, při které využívají svůj vynikající nos, pohyblivost a zájem o pachovou práci. Podle mých zkušeností, u tohoto plemene převažuje zájem o sledování a držení stopy zvěře nad ostrostí a tvrdým zakončením dosledu pronásledované zvěře, k čemuž ostatně tito psi nemají u spárkaté zvěře ani dostatečné fyzické předpoklady. Chovatelé, kteří vendéeny nehodlají využívat v lovecké praxi, a kteří preferují jejich další ideální společenské vlastnosti, pak musí využít jejich ochotu ke spolupráci při základním výcviku, potlačit jejich lovecký instinkt a nabídnout jim dostatečné uplatnění v jiné činnosti.

Původní skvělé lovecké vlastnosti prokazuje dodnes ve světě řada vendéenů. Pro svůj vrozený, vášnivý zájem o stopu zvěře, přirozenou hlasitost na stopě, vynikající nos, vytrvalost, obratnost a pohyblivost jsou v současné lovecké praxi využíváni především pro práci při dosledu zvěře a pro nahánění v hustých, nepřehledných porostech. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že dosled spárkaté a černé zvěře s malým hrubosrstým vendéeským basetem je zážitkem, který potěší i náročného mysliveckého kynologa. Je škoda, že u nás však spočteme tyto pracovní vendéeny na prstech. Podle mého názoru, důvodem je malá informovanost myslivců a kynologů o výborných vlastnostech tohoto plemene, které je zatím velice málo početné. Svou roli zde hraje i pochopitelná konzervativnost myslivců, kteří preferují tradiční lovecká plemena, se kterými mají dostatek zkušeností.

Ze života:

Na jedné z prvních mých účastí na zkouškách z výkonu loveckých psů, mne při prezentaci oslovil  rozhodčí: "Pane, toto jsou zkoušky pro lovecké psy ! Co zde pohledáváte s tímto chlupáčem ?". Po skončení dvoudenních zkoušek, kdy má fenka běžela v I.ceně a získala titul Vítěz klubových zkoušek, tento jinak zkušený rozhodčí přiznal, že toto plemeno vůbec neznal. Změnil zásadně svůj názor a od těch dob jsme velmi dobrými přáteli.

 Avšak „vendéeňáčci“, vedle těchto vrozených loveckých vloh mají i další dobré vlastnosti, pro které si získávají stále více příznivců jako společenští psi. Jako plemeno psů, původně chované ve smečkách, jsou naprosto neagresivní vůči ostatním psům a jejich milá, přátelská, veselá a vždy nadšená povaha je řadí k ideálním domácím mazlíčkům. Mimo jiné patří k jejich základním potřebám kontakt se svou smečkou, tj. se svým pánem a členy rodiny. Upozorňuji, že vendéen vyžaduje skutečný fyzický kontakt. Rád se mazlí a kde může, snaží se vetřít do přízně pro pohlazení, podrbání, olíznout tvář pánovi či návštěvě, a ze všeho nejvíc miluje možnost sdílet se svým pánem křeslo či postel.

VZHLED A POVAHA

Ze života:

Na jedné mezinárodní výstavě jsem kráčel se svými vendéeny, oceněnými vysokými tituly CACIB, když mne oslovila starší paní: „..Prosím Vás co je to za pejsky ?“... Se shovívavým úsměvem jsem pyšně odpověděl: “Ale paní, to jsou přece vendéeští baseti..“ A ona odvětila: “Hezký voříškové, viďte ? My máme jednoho takového taky doma, našli jsme ho v popelnici...“

Malý hrubosrstý vendéeský baset není plemenem pro každého. Jeho uličnický vzhled sice nemůže soupeřit s plemeny psů, předvádějícími svoji vznosnou eleganci, či vlající osrstění, atletickou muskulaturu nebo impozantní tělesné rozměry, avšak každého, kdo se s ním setká, okouzlí svým šarmem a svoji veselou, nadšenou a přátelskou, zcela nekonfliktní povahou. Jako typický představitel rustikálního, prostého plemene zaujme svým rošťáckým vzhledem a veselým živým temperamentem, přitom si však zachovává hrdý a pyšný projev, přičemž přírodní výraz je součástí jeho půvabu. Tito psi přímo dychtí udělat svým pánům radost, za což však chce být pochválen a odměněn. Opravdový milovník psů, s dávkou trpělivosti a se smyslem pro humor, se s tímto psem nebude nikdy nudit. Jeho milá, přátelská a zcela neagresivní povaha přitahuje stále více lidí, který chtějí mít doma společníka, přítele a rodinného miláčka. V zahraničních kynologických materiálech se v souvislosti s vendéeny často užívá slogan, že „…vendéen má v pravém slova smyslu široké srdce, do kterého se mu vejdou všichni lidé a všichni psi…“. Je ideální a trvalý společník pro každého člověka, který jej jednou pohladí. Velice dobře vychází s dětmi, které miluje a trpělivě toleruje i jejich občasné překročení hranic únosnosti her. Typický vendéen se šťastným, inteligentním pohledem představuje vrchol hrdosti a pohotovosti a je vždy nadšeně připraven na cokoliv, zejména na hru, dovádění, lov, či jiné aktivity. V žádném případě však není pouze „psíčkem na klín“. Je hravý, veselý, neúnavný, vždy překypuje energií a vitalitou. Nesnáší nudu a potřebuje dostatek pohybu, aby uplatnil svůj temperament, obratnost a pohyblivost. Nemusí to být však pouze lov. V zahraničí se dobře uplatňuje v soutěžích agility, je výborným společníkem při turistice a v současné době se nabízí celá řada nových pohybových aktivit, při kterých by se projevil jeho základní smysl pro spolupráci se svým pánem a radost z pohybu. Pro svou přítulnou a přátelskou povahu jistě nalezne časem prostor i v canisterapii. První takovou vlaštovku mezi našimi českými vendéeny je Tetratella z Mimoňské podkovy, která pod vedením své majitelky p.Jakubíkové z Olšan úspěšně splnila canisterapeutické zkoušky.

Kvalitní osrstění hrubými pesíky a hustou podsadou ovlivňuje jeho otužilost, a poskytuje mu ochranu před nepřízní počasí, ať jde o nízké zimní teploty nebo letní vedra. Přes tuto otužilost, není vhodný pro trvalé umístění do kotce. Potřebuje společnost a co největší kontakt s lidmi. Ideální je pro něj dům se zahradou, ale stejně dobře se cítí i v panelové garsonce, pokud mu dopřejete dostatek pohybu a trvalý kontakt se svými lidmi. Jeho vrozenou hlasitost ocení zejména myslivci, není však bezdůvodně „uštěkaný“. Vendéen při svém pobíhání kolem domu a zahrady hlásí vše. Svoji bystrostí, ostražitostí a permanentní bdělostí upozorní na vše co se děje, na jakoukoliv návštěvu či na jakýkoliv pohyb v okolí svého teritoria. Pouze však upozorní, protože vendéeni bezmezně milují lidi a při své přátelské povaze nikomu neublíží. Kdo by chtěl psa pro hlídání, musí se obejít bez vendéena, protože ten stejně nadšeně uvítá jakoukoliv návštěvu, ať přichází s dobrými či nedobrými úmysly. Po bouřlivém uvítání příchozích návštěvníků se za chvíli vrátí ke své předchozí činnosti, dále již neobtěžuje, pouze občas již decentně přijde zkontrolovat, zda mu návštěva věnuje stále stejnou přízeň.

Autor příspěvku: Ing.Jiří Formánek

Poznámka: Příspěvek je z připravované publikace o plemenu PBGV. Bez výhradního souhlasu autora nelze tyto stránky používat ke zveřejnění na jiných webech, kopírovat je a používat v ostatních mediích.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář